uvod
310
312
313
velitele
vzpominky
dohoda
vysvetlivky
links
host
Počet přístupů:
     Zahájení činosti a bitva o Británii Bitva o Atlantik Tabulky
     
Na množství nehleďte
Never regard theis numbers

     Bitva o Atlantik v letech 1942 -1945
     Během služby u Pobřežního velitelství, kam byla třistajedenáctka převelena, se účastnila náletů na přístavy, doky či ponorkové základny, které mohly jakkoli ohrozit zásobování Británie, především z Ameriky. V roce 1942 příliš mnoho britských plavidel podlehlo německým útokům, v květnu nepřátelské ponorky potopily 125 lodí, v červnu 144, počet ztracených lodí se udržel kolem sta za měsíc až do konce roku.
     Německé válečné námořnictvo udržovalo ve službě tři sta až čtyři sta ponorek, přibližně třetina operovala na moři, druhá na trase k cíli či zpět, a třetí se připravovala k boji na základnách při atlantickém pobřeží.
     O zvrat v bitvě na stranu Spojenců se postaral účinný systém protiponorkové obrany, moderní technické vybavení korvet, fregat a torpédoborců v eskontních doprovodech konvojů, ale i letectvo. Námořníci za pomoci letců v roce 1943 zničili 237 ponorek, v roce 1944 to bylo 248 ponorek.
     Úkol pilotů u Pobřežního velitelství byl stejně náročný a vyčerpávající, až osmnáctihodinové patroly, bez možnosti záchrany. Zatímco v Bitvě o Anglii byly cíle předem stanoveny, v Bitvě o Atlantik museli prohledávat prostor nad oceánem, většinou nemalé rozlohy...
     Koncem roku 1943 se díky americkým čtyřmotorovým letounům typu Liberátor, s nejmodernějšími parametry a dalekým doletem, podařilo zlepšit a zintenzívnit boj. 311. československá bombardovací peruť se vyznamenala zneškodněním eskadry německých torpédoborců a potopením německé lodi, která se chystala prorazit blokádu a dodat hitlerovskému Německu tolik důležitý přírodní kaučuk. Touto skvělou akcí a provedením se třistajedenáctka zapsala do dějin RAF.
     Na konci roku 1944 se třistajedenáctka znovu přemístila, tentokrát na základnu Predennack na nejjižnější výběžek Anglie. Letci operovali v oblasti severního Atlantiku, létali až k Islandu.
     Během června při invazi do Normandie hlídala třistajedenáctka vylodění spojenců mezi anglickými a francouzskými břehy.
     V srpnu se peruť přestěhovala na základnu Tain ve Skotsku, kde doprovázela konvoje nad Severním mořem, Baltem, k norským břehům až za polární kruh.
     V roce 1945, v průběhu května a června se třistajedenáctka účastnila akcí u Norska, později u Shetland, Orkneyských a Farských ostrovů, kde pátrala po německých ponorkách.
     Od podzimu 1942 do posledního startu 4. června 1945 uskutečnila peruť celkem 2102 operačních letů, které trvaly 21 527 hodin. Napadeno bylo pětatřicet ponorek, potopeno hladinové plavidlo, na tři další zaútočeno.
     4. června 1945 zakončila 311. československá peruť svoji operační činnost a 13. srpna 1945 sloužila s neozbrojenými Liberátory pro transport jednotek, které přepravovaly mezi Velkou Británií a Československem. Během dvou měsíců byl základnou třistajedenáctky Manston, Pershore a poslední Blackbushe.
     311. československá bombardovací peruť během 2. světové války patřila mezi nejlepší a nejslavnější útvary československého vojska. Měla ze všech československých perutí největší ztráty - celkem 284 letců, z nichž 250 zahynulo a 34 padlo do zajetí.
     Ztráta každého letounu s posádkou znamenala nevyčíslitelnou škodu. Podle vyjádření leteckého maršála Sira Artura Harrise: "Vyškolení jednoho člena bombardovací posádky bylo nejdražší na světě, stálo asi 10 000 liber, což představovalo náklady deseti lidí studujících po tři roky na universitě v Oxfordu nebo v Cambridgi." Nejkratší čas nutný k základnímu výcviku potřebovali palubní střelci. Pokud prodělali běžný pěchotní výcvik, stačil jim potom jenom dobře organizovaný šestitýdenní kurz. O něco nákladnější byl výcvik radiotelegrafistů, ten vyžadoval alespoň čtyři až šest měsíců. Vycvičit navigátora trvalo kolem devíti měsíců a v rychlokurzech pro vybrané jedince minimálně půl roku. Devět měsíců, ale někdy i dvanáct, trval výcvik pilota. Ve všech případech šlo pouze o základní výcvik, na který teprve navazoval další několikaměsíční výcvik v jednotkách OTU a také různá krátkodobá specializovaná školení. Po zvládnutí této nástavby byla nová osádka připravena zúčastnit se prvních operačních letů.
     Průměrný věk u letců bombardovacích jednotek se pohyboval v rozmezí 24 -26 let.

Design by Pereko