uvod
311
312
313
velitele
vzpominky
dohoda
vysvetlivky
links
host
Počet přístupů:
     Zahájení činosti Den bitvy o Británii
     
We fight to rebuild

     Den Bitvy o Británii
     Třistadesítka se vyznamenala 15. září 1940, kdy se odehrála nad Londýnem a jeho okolím jedna z největších vzdušných bitev a tento den je také v Anglii oslavován jako den Bitvy o Británii. Německo očekávalo nasazení posledních 50 letounů, které měla podle jejich předpokladu RAF k dispozici s přesvědčením, že tímto dnem se jim podaří překonat Anglii. Během dopoledne zamířil k Londýnu letecký svaz více než jednoho sta Dornierů se silnou stíhací eskadrou. Ve vzduchu byla všechna letadla, na zemi nezůstaly žádné zálohy. Probíhaly kruté boje. Večer se dozněli, jaké ztráty způsobili luftwaffe - Němci přišli o 185 strojů, alespoň byl tento počet zveřejněn, dnes je známo, že ztráty byly asi třetinové. Skóre našich pilotů se toho dne rozrostlo o dalších 9 jistých sestřelů a o jeden poškozený letoun. Velká Británie pozvolna soustředila na ofenzívu ve Francii.
     Během října probíhaly především hlídkové lety. Od začátku roku 1941 pak začali piloti 310. československé stíhací perutě s hlídkováním nad lodními konvoji. V této době začali létat také především v noci.
     Svatopluk Janouch o operačním létání v noci:
     "Lety v noci v jednomístné stíhačce byly velmi zajímavé a naprosto odlišné od práce ve dne... Od startu až do přistání byl jsem na celé své dráze veden rádiem, bezpečně jsem vždycky věděl jen to, že jsem ve vzduchu... Na upozornění pozemní kontroly, když hlásila na blízku nepřítele...Bylo nutno hledat tmavější stín siluety nepřátelského letounu. Nalézt tento matný stín v obrovské prostoře temnot bylo věcí nadmíru nesnadnou, nesnadnější bylo však se dostat za nepřátelský letoun, odhadnout vzdálenost a zamířit. Obyčejně však skoro ve stejný čas i nepřítel zjistil svého pronásledovatele, vrátil palbu, která rozřízla prostor mihotavými čarami světelných střel... Po odvolání letounu z akce rovněž nebylo snadné podle morfeových značek nalézt vlastní maják. Obyčejně pozemní kontrola pomohla jej nalézt navedením pomocí rádia. Od majáku bylo nutno nalétnout určený kurs po dobu jedné nebo dvou minut, pak zatáčku ve výši tisíce stop, povolení k přistání a přede mnou se objevila slabounce znatelná řada světýlek, která mě dovedla k zemi: vytáhnout podvozek, vrtuli přetočit, klapky, plyn zavřít - dotáhnout - a kola letounu se dotkla tvrdé půdy. Někdy však v letounu seděl zraněný pilot, rádio, přístroje, podvozek nebo klapky byly poškozeny kulkou nebo kanónem nepřítele, někdy jen stěží pilot nacházel cestu k slabounce matné řadě světýlek - domů, někdy se nevrátil..."
     V průběhu března 1941 přešla třistadesítka postupně na nové typy letounů Hurricany Mk.IIA. Během operační činnosti s letouny Hawker Hurricane Mk.I dosáhli piloti 310. československé stíhací perutě 41,5 jistých a 10 pravděpodobných sestřelů, poškodili dalších 7 nepřátelských letounů .
     Věkový průměr třistadesítky byl vysoký, bylo potřeba peruť omladit, a tak mnozí odešli, aby se mohli uplatnit jako instruktoři svých následovníků v leteckých školách, zalétávači, dopravní piloti či jako noční stíhači. Na jejich místa nastoupili jiní.
     V červenci se peruť přestěhovala na letiště Dyce, kde si měla peruť odpočinout od operační činnosti, ale také se přezbrojit na nové stroje - stíhací Spitfiry. V této oblasti se třistadesítka zabývala hlavně hlídkováním nad konvoji, pokračovali v držení pohotovosti nad návraty fotoprůzkumných Spitfirů, kteří mapovali ztráty způsobené RAF na okupovaném území či zjišťovali stav kotviště v přístavu Brest.
     4. února padl první Čechoslovák do německého zajetí při hlídkovém letu nad ostrovy Scilly. Škarvadovu letounu začal vynechávat motor. Opozdil se za skupinou až se jí úplně ztratil, pro nedostatek paliva se musela skupina vrátit, natankovat, letět ho znovu hledat, ale marně. 22. února došla od Air Ministry zpráva o Škvardově německém zajetí. Kolovalo mnoho dohad, jak se pilot do zajetí dostal. Vše objasnil až on sám v roce 1945, po svém návratu ze zajetí:
      "... motor mi vysadil a já po marném pokusu uvést ho zpět do chodu jsem se připravil ke skoku padákem. Asi v 8000 stopách jsem vylétl z mraků a snažil se letoun obrátit na záda k umožnění výskoku.Spitfire se však obrátil pouze do vertikální polohy a začal klouzat po křídle dolů. Byl jsem vyhozen ze sedadla, avšak padák zůstal zachycený v letounu, se kterým jsem zároveň padal. Všemožně jsem se snažil padák uvolnit, ale nedařilo se mi to. Až teprve po velké námaze byl jsem od letounu doslova vyhozen, přičemž se odpoutal padák, který jsem okamžitě použil. Po seskoku, který trval asi dvě minuty, jsem dopadl do moře a snažil jsem se dostat do dinghy. Ta však pro nedostatek vzduchu nebyla k použití. Po krátké snaze doplnit vzduch v dingy ruční hustilkou jsem upadl do bezvědomí. To bylo asi ve 12.50 hod. probral jsem se až po šesti hodinách ošetřován německým námořníkem na německé lodi..."
     Po zpravodajském výslechu ve Frankfurtu nad Mohanem byl předán do zajateckého tábora Stala v Lamsdorfu.
     Luftwaffe konala své nálety především v noci, většinou v malých skupinkách německých stíhačů.
     Nad Anglií se postupně rozhostil klid, nálety luftwaffe postupně ustaly. Hitler se soustředil na útok proti SSSR, nabízel dokonce prostřednictvím svého zástupce Rudolfa Hesse Anglii tajné spojenectví a společný útok na SSSR.
     Toto období relativního klidu skončilo v roce 1944, kdy Němci začali podnikat útoky V 1 a V 2.
Design by Pereko